V roce 1931 bylo obecní zastupitelstvo ve složení Josef Fridrich, Alois Pumprla, Arnošt Zakopal, František Šenkyřík, František Galasovský, Jaroslav Rozsypal, František Rozsypal, Jan Kundera, Karel Odložilík, František Mazalík, František Grygera a Alois Novák.

 

 V roce 1938 byli ve vedení obce Jan Kundera, Josef Fridrich, Alois Pumprla, František Grygera, František Novák, Hynek Pospíšil, Karel Sedlařík, František Šenkyřík, Ladislav Skutka, Arnošt Zakopal, Alois Stískal a Josef Zachara.

 S malými změnami pracovali tito představitelé v obci i po dobu druhé světové války. Za starosty Jana Kundery byla provedena kanalizace obce.

 Obec Bořenovice po celou dobu okupace, kdy celý národ trpěl pod fašistickou nadvládou, zůstala typicky českou. Nebydlel zde nikdy žádný Němec a ani se nikdo nehlásil k německé příslušnosti. Nařízené Kuratorium mládeže zde formálně existovalo, ale nevyvíjelo vůbec žádnou činnost. Podobně tomu bylo i u Národního souručenství.

 Německými úřady byly v této době zrušeny staré spolky Omladina a Vzdělávací spolek „Třebízský“. I když se muselo všude na úřadech psát a mluvit německy, obyvatelstvo si své češství nedalo vzít a plně si je zachovalo. V obci se také nenašel nikdo, kdo by udával obyvatele pro jeho protiněmecké a protinacistické smýšlení. Také starostové a radní se vždy a všude, kde to bylo možno, zastávali svých spoluobčanů proti německým nařízením a předpisům. Vzhledem k umístění obce – na konci neprůjezdné silnice – bylo možno téměř veřejně poslouchat zakázaný zahraniční rozhlas.

 Do práce v říši byli totálně nasazeni občané Josef Zachara, Václav Stískal, František Zycháček, František Grygera, J. Rozsypal, J. Červinka, V. Kříž, František a Vladimír Galasovští a Ladislav Jurčík. Všichni se šťastně vrátili ke svým rodinám.

 Koncem dubna 1945 je slyšet z dálky výbuchy a střelbu blížící se fronty. Celá vesnička je v této době doslova zaplavena německým vojskem. Vojáci zabrali, co se dalo – školu i byty jednotlivých rodin. Všude si počínali jako doma a hráli si na domácí pány. Jídla a pití měli dostatek a často ve stavu podnapilosti se dopouštěli různých násilností na obyvatelstvu. Dne 5. května 1945 letěly nad obcí sovětské letouny, snesly se až nad střechy a začaly střílet na Němce do vesnice. Jednoho zabily a několik jich zranily. Zraněni byli také místní občané a lehce poškozena školní budova.

 Ke zvláštní události dochází v neděli dne 6. května 1945. Na příkaz Němců byli všichni muži z obce od 16 do 65 let zavřeni do místního hostince. Zde byli takto zadrženi až do 7. května 1945 do 22 hodin. Aby nevycházeli, byli pečlivě hlídáni u vchodu ozbrojenými německými hlídkami. Němci Čechům nevěřili a měli strach, aby se obyvatelé nespojili s partyzánskou jednotkou, která operovala v nedalekých Hostýnských vrších.

 Severovýchodním směrem nad vesnicí byla umístěna dělostřelecká baterie, která střílela ve směru Rymice a Roštění. Nedaleké město Holešov je v té době již osvobozeno. V našich odlehlých tři kilometry vzdálených Bořenovicích dále ještě řádí podle svých představ nacisté.

 Obec byla osvobozena 7. května 1945 okolo 22. hodiny. Byla vystřelena světelná raketa dávající pokyn pro německá vojska, aby se stahovala severním směrem. Pět koňských potahů s vozky jim bylo určeno k pomoci při odvozu. Zpět do obce se nevrátil ani jeden povoz, po dvou dnech přišli jen sami vozkové.

 Až 8. května 1945 ráno vycházeli občané ze svých úkrytů, aby zjistili, že nenávidění nacističtí vojáci jsou již doopravdy a nenávratně pryč. Občané vyvěsili v časných ranních hodinách na vyvýšeném místě na lípě u kapličky nad obcí bílý prapor. Chtěli takto dát znamení Rudé armádě, že Němci již jejich obec opustili. Při vchodu do obce postavili velkou slavobránu ověnčenou narychlo upletenými věnci. Po jejím boku na stožárech vlály vlajky a nahoře byl nápis „Vítáme Rudou armádu!“ Občané se  ale sovětských vojáků nedočkali. Ti totiž vesnici vzhledem k jejímu neobvyklému položení obešli a objeli v přímých směrech.

 

Skutečnost, že přes obec neprojížděla osvobozenecká vojska, nemohla zmenšit a zkazit radost občanů z osvobození. Byly vyvěšeny československé a sovětské prapory. Již 8. května 1945 se konala v místním hostinci za velké účasti občanů oslava osvobození. Byla díkem za osvobození a holdem Rudé armádě. Oslavu zahájil Josef Stískal a k občanům promluvil řídící učitel František Beránek a dr. Rudolf Červinka, rodák z obce.

 

 Po válečných útrapách 2. světové války, radost z osvobození naší republiky, byla v naší obci zorganizovaná velká oslava tzv. Hanácké právo. Této oslavy se zúčastnilo mnoho našich občanů, mládeže a dětí. Převážná většina občanů byla v hanáckých krojích a byla to jedna z velkých oslav, která se v naší obci uskutečnila.

Dne 12. března po únorových událostech roku 1948 dochází v obci k utvoření akčního výboru Národní fronty z občanů Aloise Nováka č. 23, Josefa Pospíšila č. 44, Stanislava Ticháka č. 31, Stanislava Pospíšila č. 54, Bedřicha Daňka č. 43, Josefa Zachary č. 57, Aloise Holáně č. 38, Aloise Podoly č. 19, Václava Zycháčka č. 55, Hynka Pospíšila č. 18, Františka Sedlaříka č. 8 a Josefa Stískala č. 40. Předsedou se stal Josef Stískal, místopředsedou František Sedlařík a jednatelem Hynek Pospíšil. Brzy nato byl však zvolen předsedou Václav Zachara, když Josef Stískal se stal předsedou výboru.

 19. března 1948 byl reorganizován místní výbor. Předsedou byl Josef Stískal, místopředsedou František Sedlařík, zapisovatelem Emil Holáň, členy rady Hynek Pospíšil, Alois Nevřala, Josef Pospíšil a Josef Zachara a členové výboru Ladislav Šenkyřík, Josef Přívara, Alois Holáň, Jan Kundera a Alois Novák. Za nového předsedu místního výboru byl později po rezignaci Josefa Stískala zvolen Josef Přívara.

 Pří volbách 30. 5. 1948 hlasovalo pro jednotnou kandidátku 109 voličů a 54 voličů dalo bílý lístek. Jako poslanec okresního výboru v Holešově v roce 1953–1954 působil Emil Holáň ve funkci předsedy zdravotní komise.

 V roce 1951 odstoupil předseda místního výboru Josef Přívara a byl zvolen Alois Nevřala. V roce 1954 se konaly volby do nového místního výboru. Předsedou byl zvolen Hynek Pospíšil, tajemníkem Emil Holáň, členem rady Jaroslav Kubík a poslanci Ladislav Šenkyřík, František Zachara, Hynek Foukal, František Grygera, František Galasovský a Josef Fridrich.

 

 Za poslance do tehdejšího nejvyššího orgánu Národního shromáždění byl zvolen Jan Podola, příslušník strany českých socialistů, bořenovský rodák.

 

Výbor úřaduje v požární zbrojnici, kde je nevlídné vlhké prostředí a plíseň. Je nutná nová výstavba budovy výboru.

 

 19. května 1957 byly opět provedeny volby do nového obecního výboru a zvoleni byli Josef Stískal předsedou výboru, Emil Holáň tajemníkem výboru, členové rady Jaroslav Kubík, František Zycháček a Bohumila Zacharová, dále poslanci Ladislav Šenkyřík, Miroslava Nevřalová a Hynek Foukal.

 Předseda obecního výboru Josef Stískal se pak ze zdravotních důvodů vzdává funkce a novým předsedou se stává Jaroslav Kubík.

 Po provedených územních změnách dne 12. června 1960 byly opět volby do zastupitelských orgánů všech stupňů. Do Národního shromáždění je zvolen Emil Holáň, člen Čs. strany lidové, rodák z Bořenovic, do krajského výboru Jihomoravského kraje v Brně Jan Podola, také rodák z obce. Do obecního výboru byl zvolen jako předseda František Zycháček, tajemník Vlastimil Zachara, členové rady Stanislav Kundera, Hynek Foukal a Václav Zachara, dále poslanci Alois Nevřala, Ludmila Sedlaříková, František Galasovský, Emílie Kašpárková, Antonín Sklenář a Karel Jurčík.

 Ve volbách v roce 1964 byli opět zvoleni Emil Holáň jako poslanec Národního shromáždění do Jihomoravského krajského výboru Jan Podola. Do obecního výboru předseda František Zycháček, tajemník František Galasovský, členové rady Ladislav Jurčík, Stanislav Kundera a Jan Stískal a poslanci Karel Jurčík, Hynek Foukal, Emil Holáň, Václav Stískal, Ludmila Sedlaříková a Emílie Kašpárková.

 Tento obecní výbor v důsledku událostí v letech 1968–1969 měl prodloužené volební období až do roku 1971, kdy byly provedeny volby.

 V čele nového obecního výboru byl opět František Zycháček jako předseda, tajemníkem je František Galasovský a dalšími poslanci Emil Holáň, Václav Stískal, Miroslava Hýžová, Helena Pospíšilová, Jarmila Foukalová, Karel Novák, Svatopluk Kundera, Karel Jurčík a František Rozsypal.

Výbor v tomto složení pracoval do roku 1975.

 Obecní výbor v Bořenovicích provedl od svého vzniku v roce 1945 celou řadu různých důležitých akcí ke zlepšení vzhledu obce a životního prostředí. Zejména v období, kdy byli v čele obce předseda obecního výboru František Zycháček, tajemníci Vlastimil Zachara a František Galasovský, se obec změnila výrazně k lepšímu. Byla vystavěna různá zařízení, která obec dosud postrádala a která za dřívější doby a daných podmínek byla pro ni jen neuskutečnitelným snem. Svědčí o tom hodnota díla základních prostředků, které tato malá obec v té době vybudovala, činí skutečně vysokou částku 1 936 000 Kčs. Z toho požární zbrojnice 145 000 Kčs a vodní nádrž 234 000 Kčs, budova obecního výboru 529 000 Kčs. Dále byl v roce 1947 pořízen místní rozhlas a roku 1967 vyměněna rozhlasová ústředna za výkonnější. Byla provedena kanalizace, rygoly, pořízeny asfaltové vozovky. Pro kulturní účely bylo zřízeno velmi pěkné výletiště „V hájku“.

 Budova obecního výboru byla vybavena vnitřním zařízením a kanceláře výboru novým nábytkem, opravena zvonice v obci, zřízeno výbojkové osvětlení, zesílena část elektrické sítě v obci. Etapově se zřizují dlážděné chodníky a úprava veřejného prostranství.

 Od roku 1975–1977 byl v přechodném období ve vedení obce Emil Holáň. V roce 1977 obec ztratila svou samostatnost a přešla pod správu města Holešov, která naši obec spravovala do roku 1990. V obci v těchto letech působí Občanský výbor při městě Holešov. V jeho čele stála Miroslava Hýžová a i tento výbor udělal spoustu dobré práce.

 Velkou událostí pro Bořenovice, i když nechvalnou, byl rok 1968, kdy do naší obce v srpnu přijela kolona vozidel Spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy (tzv. operace Dunaj). Tato kolona omylem přijela do Bořenovic, protože byly záměrně přetočeny silniční směrovky na křižovatce v Holešově a místo na Přerov kolona vozidel dorazila do naší obce. V té době naše obec nebyla průjezdná a celá kolona se musela problematicky otáčet a odjet zpátky na Holešov.

V roce 1973 se konala v Bořenovicích velká oslava a to 600 let od první zmínky o obci Bořenovice. Na tyto slavnosti se sjeli bořenovští rodáci z celé republiky a hlavní slavnost v Hájičku s cimbálovou muzikou a Jožkou Černým natáčela ČST. Byla to velká událost pro naši malou obec.

 

Zemědělství V OBCI BOŘENOVICE do roku 1989

 V obci v minulosti hospodařili malí a střední zemědělci se střídavými hospodářskými úspěchy. Byli zaměřeni zejména na živočišnou výrobu hovězího i vepřového dobytka. Půdu obdělávali koňmi nebo kravami. Nějaké větší mechanizační prostředky zde v minulosti až do osvobození po  druhé světové válce nebyly.

 Často je pronásledovala nepřízeň počasí, velká vedra a sucha, nebo naopak zase přespříliš mokré roky.

 Mezi prvními obcemi Holešovska se Bořenovice již koncem roku 1925 rozhodli scelovat své pozemky a pro zlepšení hospodaření v co největší míře odstranit meze. Koncem zmíněného roku začali s přípravou těchto prací. Scelování pozemků ve vzájemné shodě a spolupráci pokročilo tak, že tyto scelené kusy jim byly po projednání se zemědělci a za jejich souhlasu předány k obhospodařování již roku 1926 před začátkem podzimního setí. V roce 1927 daly již svou první a zvýšenou úrodu. Samotné scelení by však nestačilo vylepšit životní úroveň tehdejších rolníků.

Katastr byl místy značně podmáčen, a proto se hospodáři v roce 1927 dohodli, že si provedou odvodnění pozemků. Svůj záměr uskutečnili již příštím rokem 1928. Zdálo by se, že udělali všechno pro to, aby se jim více urodilo, aby si zlepšili svou životní úroveň. Obdělávat půdu dovedli znamenitě a svědomitě. Avšak jak se později ukázalo, ani to všechno jim nebylo mnoho platné. Brzy nastoupila léta krize. Klesaly ceny nejen rostlinných, ale i živočišných výrobků. Naproti tomu rostly neúměrně ceny životních potřeb. Platební schopnost lidu celého venkova doznala podstatného zhoršení a naděje na zlepšení nebyla, o to ani ve výhledu, žádná. Výkupní organizace jako hospodářská družstva, mlékárny, cukrovary a podobné podniky, které si založili pro svou oporu, byly brzy ovládány velkostatkáři a jinými finančníky či průmyslníky. V konkurenci s nimi byl malý i střední rolník bezmocný a často se za svou dřinu utápěl i se svou rodinou v dluzích.

 Po osvobození ukazoval Košický vládní program směr budoucího vývoje v zemědělství. To, o co usilovali před válkou drobní a střední zemědělci, bylo do něho v plném rozsahu zařazeno.

 V roce 1945 se tedy změnil směr zemědělské výroby. Stát přispíval finančně na poválečnou konsolidaci zemědělských závodů. V roce 1947 sužovalo celou vlast nebývalé sucho. Nejinak tomu bylo i v Bořenovicích. Dosažené výnosy byly velmi nízké: u žita 9–10 q, pšenice 12–15 q, ječmen 16–18 q, oves 18–20 q, cukrovka okolo 250 q z 1 ha, u brambor byla sklizeň 50–60 % úrody minulých let. Stát poskytoval příplatky k výkupním cenám, dlouhodobé úvěry na nízký úrok a subvence. Po roce 1948 nastupovalo družstevní zemědělské hnutí. V Bořenovicích považovali bylo za počátek družstevnictví vybudování družstevní prádelny v hospodářské budově školy.

 V roce 1950 byl proveden výkup zemědělských strojů pro Státní traktorovou stanici. V Bořenovicích došlo k vykoupení jednoho samovazu a mlátící soupravy.

 Dne 29. prosince 1950 založili v Bořenovicích přípravný výbor Jednotného zemědělského družstva. Zakládá ho osm občanů z řad členů Komunistické strany. Družstvo však prakticky nevyvíjelo žádnou činnost a nehospodařilo. V dalších letech vznikala již v okolních obcích zemědělská družstva III. typu, která hospodařila společně a měla své první úspěchy. I když i v Bořenovicích byly snahy založit družstvo, místní zemědělci k tomu nebyli přístupní. Snahou obecního výboru však tehdy bylo, aby zemědělské závody splnily opatření vedení státu a zajistily co nejvíce potravin pro občany. Byly vysílány brigády ze závodů, úřadů a vojenských útvarů na pomoc zemědělcům při sezónních špičkových pracích. Dnem 1. června 1953 zrušila vláda lístkový systém a zásobování potravinami i průmyslovým zbožím bylo volné.

Ke sklizni v této době se využívaly každé příhodné chvíle a organizovali se noční a nedělní brigádnické směny. Také zemědělci Bořenovic nezůstávali pozadu a uzavírali při všech příležitostech celou řadu závazků na zvýšení dodávek zemědělských výrobků.

 Až v roce 1956 podepsalo 29 dělníků a rolníků v obci přihlášky do Zemědělského družstva. Z výkonných zemědělců do něj mezi prvními vstoupili Josef Přívara s manželkou, čp. 9, Jindřich a Josef Červinkovi, čp. 2, Františka Konečná se synem Františkem, čp. 7, Ladislav Skutka se ženou, čp., 15, a Alois Stískal s manželkou, čp. 49. Tedy pět výkonných zemědělců a ostatní kovozemědělci a dělníci. Dne 23. března 1956 se sešli v hostinci Jednoty všichni přihlášení a založili Zemědělské družstvo.

 Zde bylo zvoleno také první řádné představenstvo družstva Bořenovic. Předseda Hynek Foukal, zástupce předsedy Alois Nevřala, členové Emil Holáň, Josef Stískal a Jindřich Červinka. Do revizní komise jsou zvolení předseda Jaroslav Kubík, členové Josef Přívara a Václav Zachara.

 Dne 3. dubna 1956 byl sváděn dobytek. Dojnice k Aloisu Nevřalovi a mladý dobytek k Ladislavu Skutkovi. Adaptací stájí u Konečných, Skutků a Červinků byly získány prostory pro chov vepřů. Adaptace byly provedeny svépomocí prostřednictvím brigád. Koncem dubna 1956 byla přestavěna kůlna u Aloise Nevřaly na drůbežárnu. V roce 1958 bylo započato s výstavbou kravína. Provádělo ji OSP Holešov svými učni. V červnu stavba zůstala stát a nepokračovalo se na ní. Až teprve po zákroku tehdejších funkcionářů družstva a okresního výboru v Holešově byla stavba do konce roku alespoň zastřešena. Byl zakoupen nový traktor Zetor za 28 000 Kčs.

 V roce 1959 byla získána další a rozhodující většina místních zemědělců ke společnému hospodaření. V tehdejším družstvu bylo již 90,7 % veškeré půdy. Zbytek obhospodařoval soukromý sektor.

 Dne 1. června 1959 byl proveden svod dobytka do nového kravína. Z družstva odchází po třech letech práce jeho první předseda Hynek Foukal. Dne 5. ledna 1959 volí pracovní výroční členská schůze nové představenstvo.

 V roce 1960 mělo družstvo již 4 traktory, a to zvyšovalo podíl mechanizace a zrychlení práce. Byla postavena mostní váha v blízkosti kravína a svépomocí vybudovány dvě silážní jámy.

 Dne 24. ledna 1960 bylo zvoleno opět nové představenstvo. Roku 1962 uzavřelo Zemědělské družstvo družbu se slovenským Zemědělským družstvem Čiližská Radvaň, okres Dunajská Streda. Ta byla prospěšná z hlediska spolupráce při sklizni obilí pro obě strany.

 Tehdejší sociální podmínky pro pracovníky byly velmi neuspokojivé. Při objektech družstva nebyla ani koupelna, ani sprchy či šatny.

 Zemědělské stroje mělo tehdejší družstvo uschováno v cihelně, pronajaté od obce Tučapy, pásový traktor v plechové garáži, kde byla také uskladněna nafta. Ostatní traktory byly uschovány pod kůlnami v obci.

 V roce 1968 dokončilo a dalo družstvo do provozu vepřín a rozšířilo mechanizační park. V roce 1969 mělo k dispozici již 8 traktorů, z toho jeden pásový, obilní kombajn, a různé nářadí a zařízení pro sklizeň. V téže době si postavilo i velkou ocelokůlnu.

 Tehdejší Zemědělské družstvo Bořenovice hospodařilo jako samostatné naposledy v roce 1971, v roce 1972 se sloučilo se sousedním družstvem Tučapy v jeden větší celek.

 

 Před sloučením družstvo obhospodařovalo 180 hektarů zemědělské půdy a 174 ha orné půdy. Členy jeho posledního představenstva byli: Josef Fridrich, Zdeněk Pumprla, František Rozsypal, Vladimír Šenkyřík, Josef Stískal, František Grygera, Marie Holáňová, Štěpánka Zacharová a Karel Kašpárek.

 Po ročním hospodaření s družstvem Tučapy dochází k dalšímu sloučení se Zemědělským družstvem Prusinovice.

 Po roce 1989 zemědělská výroba v areálu družstva úplně skončila. Některé budovy byly zbořeny či přestavěny na objekty, které již dnes neslouží zemědělství. V současnosti většinu zemědělských pozemků kolem obce obhospodařuje družstvo Agrova, a. s. Prusinovice.

Bořenovice po roce 1989

Po revoluci v r. 1989, kdy obec opět získala svou samostatnost (obec jako znovu samostatná zahájila svou činnost v roce 1990), byla zrealizována celá řada významných investičních akcí. a Opět se zde začaly každý rok slavit hody. Nejprve u kapličky rodiny Šenkyříků, posléze před budovou zvonice na návsi a v posledních letech na místním „Výletišti“.

 První z významných porevolučních akcí bylo provedení telefonizace obce, která se uskutečnila v polovině devadesátých let. Rovněž se na některých místech zatrubnil bořenovský potok. V roce 1998 byl vybudován zásobník plynu Propan a následně i rozvody plynu do jednotlivých rodinných domů místních obyvatel, čímž se umožnilo používání plynových spotřebičů. V dalších letech došlo k obnově elektrického vedení po obci (včetně transformátoru). Nové elektrické kabelové vedení bylo umístěno na samostatných betonových sloupech postavených na jednotlivých místech vesnice. Zrealizovali jsme výsadbu biokoridoru (důležitá ochrana proti větru) a také výstavbu zpevněné polní cesty s asfaltovým povrchem, která naši obec spojila se sousedními Pacetlukami. Tato akce byla financována prostřednictvím Pozemkového úřadu Kroměříž z evropských dotačních programů. V rámci této akce se také zpevnila polní cesta na Tučapy, došlo k vydláždění některých příkopů a zrealizovala se určitá protipovodňová opatření (odvod vody z polí do potoku).

V neposlední řadě také byla opravena budova obchodu, požární nádrž a v budově obecního úřadu bylo přistaveno sociální zařízení. Obnovily se střechy na staré hospodě a na budově obecního úřadu V určitých částech obce se spravily chodníky.

 Započala obnova „Výletiště“ a bylo vysázeno velké množství stromů (ovocných i listnatých) a keřů chránící Bořenovice před větrnými poryvy. To vše v období mezi lety 1994 až 2006.

 V roce 2008 byly za téměř 400 000 korun postaveny nové autobusové čekárny včetně přilehlých chodníků. Na tuto akci výrazně přispěl dotací Zlínský kraj. V témže roce byl z dotace MMR opraven pomník Panny Marie Svatohostýnské a také válečný pomník padlých z 1. světové války, který již byl v havarijním stavu.

 V srpnu 2008 byl na zvonici umístěn nový zvon (včetně nové elektroinstalace a zvonové stolice). Na jeho pořízení se v obci uspořádala veřejná finanční sbírka, která pokryla všechny náklady. Zvonice je průběžně opravována (fasáda, nové dveře...). V roce 2010 došlo k instalaci nového bezdrátového rozhlasu.

 V tomto roce byla také zvonice prohlášena Ministerstvem kultury ČR kulturní památkou, protože se jedná o jednu z nejstarších a nejhodnotnějších zvonic ve Zlínském kraji.

 K nejnákladnějším investicím v historii vesnice patřila dlouhá desetiletí plánovaná výstavba vodovodu, kterou se povedlo dokončit v roce 2010. Celá tato investiční akce stála téměř 16 mil. Kč. Bez výrazného finančního přispění Ministerstva zemědělství, Zlínského kraje a společnosti Vodovody a kanalizace Kroměříž, a. s. by nebylo možno tuto akci realizovat.

 Pouhý rok po realizaci vodovodu dochází k položení nového asfaltového povrchu na silnici z Holešova do Bořenovic, kterou realizovalo a plně financovalo ŘSD ČR. V rámci této akce byl také zrenovován průtah obcí a silnice k bývalému zemědělskému družstvu.

 Rovněž byly zpevněny některé obecní polní cesty. V roce 2012 se povedlo uskutečnit 4 zásadní investiční akce v hodnotě bezmála 8 mil. Kč. Z financí Státního fondu životního prostředí (evropská dotace) byla zateplena budova obecního úřadu a společenské místnosti včetně výměny dveří a oken, kdy se též instalovala i nová otopná soustava včetně instalací kotlů na biomasu. Z financí Státního zemědělského intervenčního fondu byla opravena silnice v ulici Školní včetně obnovy starých chodníků. Poslední dokončenou akcí v tomto roce bylo postavení nového kamenného oplocení válečného pomníku padlých z první světové války. Tuto akci spolufinancovalo Ministerstvo obrany. I v dalších letech probíhala dynamická obnova Bořenovic. Z dotačních prostředků byla realizována řada projektů.

 Bylo postaveno víceúčelové hřiště s mantinely, osvětlením a oplocením. Následně byly vybudovány také šatny hřiště a mini tribuna. Obnovily se chodníky na návsi, točna autobusů a silnice v Žabínku, k Výletišti a požární nádrži. Opraveny byly také polní cesty okolo obce a bylo vybudováno záchytné parkoviště před vesnicí. Tzv. „Hájek“ se díky dvěma projektům revitalizoval na místo zábavy pro děti, ale také na místo pro relaxaci, klid a odpočinek. Došlo také k dokončení „Výletiště (včetně výstavby velkokapacitního dřevěného altánu a malého dětského hřiště), rekonstrukci požární nádrže, hasičské zbrojnice, plochy okolo rampy na automobily a výměně veřejného osvětlení. Byl vybudován sběrný dvůr a po celé obci byly instalovány veřejné wifi hotspoty. Zásluhou realizace několika projektů byla významně rekonstruována budova společenské místnosti. Kompletně se zrekonstruoval celý interiér budovy, který byl také postupně dovybaven (klimatizace, stoly, židle, plátno, projektor, myčka nádobí, nové nádobí). Vyměněna byla také celá střecha.

 Z budovy bývalého obchodu vznikl nový byt, který obec pronajímá. Průběžnými opravami procházela také budova obecního úřadu (včetně instalace venkovní elektronické úřední desky a klimatizace). V neposlední řadě jsme pořídili svozové vozidlo na bio odpad (spolu s obcí Pacetluky), zametač na snížení prašnosti silnic, velkoobjemové odpadové nádoby na bio odpad a objemný odpad, koše na tříděný odpad umístěné na veřejném prostranství v obci, ale také 240 litrové odpadové nádoby, kdy každá domácnost v obci má kompostér a právě odpadovou nádobu o objemu 240 litrů na plast, papír a bio odpad. V oblasti životního prostředí byla vysázena spousta nových stromů a keřů v lokalitě Mesla, Hájek a Kamence.

 Soukromý investor zakoupil v lokalitě u bývalého družstva pozemky vymezené v územním plánu obce na bytovou výstavbu. Na těchto pozemcích vybudoval svým nákladem inženýrské sítě. Vodovod, kanalizaci, ČOV, komunikaci, chodník, veřejné osvětlení, záchytný příkop. Obec by na realizaci této akce nikdy neměla peníze. Soukromý investor po kolaudaci převede bezplatně vybudovanou infrastrukturu do majetku obce. Tím vzroste majetek obce o desítky milionů korun. Jsou připraveny pozemky pro stavbu 26. rodinných domů. Po realizaci této výstavby tak stoupne počet obyvatel obce o cca 100 obyvatel.

 Naše obec se snaží žít i „kulturně“. Pořádáme různorodé kulturní akce, často i ve spolupráci s SDH Bořenovice. Pravidelně si děti i dospělí užívají dětský karneval, pálení čarodějnic, dětský den, pletení tatarů, hody, podzimní dílničky, mikulášskou nadílku, rozsvícení vánočního stromu a novoroční ohňostroj.

Starostové obce po roce 1989:

 

●   Mezi lety 1990 až 1994 to byl pan Jaroslav Sklenář (místostarostou byl pan Antonín Pavelec st.).

●   Mezi lety 1994 až 2006, tj. po tři volební období, stál v čele obce, pan Rudolf Foukal (místostarosty byli pan Václav Fridrich a paní Miroslava Hýžová).

●   Od roku 2007 stojí v čele obce páté volební období Jakub Bednárek, MBA. Místostarostkou obce byla do října 2022 paní Miroslava Hýžová. Od října roku 2022 jsou místostarosty obce paní Iveta Kvapilová a pan Libor Kašpárek.

 

Složení zastupitelstva obce Bořenovice po roce 1989

1990–1994 – 12. zastupitelů

Hnutí za samosprávnou demokracii – Spol. pro Mor. a Sl. Sdružení nezávislých kandidátů

 

1994–1998   Miroslav Pospíšil Antonín Pavelec Václav Fridrich Vladimír Šinkyřík Jaroslav Sklenář František Rosypal Jan Sikora Rudolf Foukal Václav Kuba 1998–2002 Miroslav Pospíšil Zdeněk Hošťálek Rudolf Foukal Václav Fridrich Jan Sikora František Galasovský ml. Miroslava Hýžová 2002–2006 Rudolf Foukal Václav Fridrich Miroslava Hýžová Květa Kašpárková Mgr. Jitka Dvořáková Lucie Sikorová Petr Navrátil 2006–2010 Miroslava Hýžová Mgr. Jitka Dvořáková Jakub Bednárek Libor Kašpárek Radka Janalíková Roman Pumprla Bronislava Galasovská

2010–2014 Miroslava Hýžová Mgr. Jitka Dvořáková Jakub Bednárek Libor Kašpárek Radka Janalíková Roman Pumprla Bronislava Galasovská 2014–2018 Miroslava Hýžová Mgr. Jitka Dvořáková Jakub Bednárek Libor Kašpárek Ing. Karel Novák Roman Pumprla Bronislava Galasovská 2018–2022 Ing. Karel Novák Jakub Bednárek Libor Kašpárek Miroslava Hýžová Mgr. Radoslav Chlup Bronislava Galasovská Iveta Kvapilová 2022–dosud Ing. Karel Novák Jakub Bednárek Libor Kašpárek Ing. Jan Lobreis Mgr. Radoslav Chlup Bronislava Galasovská Iveta Kvapilová Kateřina Schneebergerová Milada Huňová

 

 

Všem těm, kteří se v minulosti a současnosti podíleli či podílí na životě v obci a na jejím rozvoji, patří srdečné díky.

 

Kéž jsou další této obce a jejich obyvatel stejně tak bohatá a plodná, jako ta minulá.

Fotogalerie

---